Hardangervidda je největší náhorní plošinou severní Evropy.
se svými 3422 km² je největším národním parkem Norska
Rozmanitost terénu, kvalita sněhu, stálý vítr atd jsou parametry které tuto oblast řadí mezi nejlepší místa na světe pro snowkiting.
Snowkiting v čechách a v norsku Je přo představu něco jako rozdíl v lyžování ve špindlu a v alpách.
Videjko je sestřih našeho posledního dne v sněhovém ráji.
Rideri stejnak1, Lukash a Ivosh.
Zabydleli jsme se na Chatě v Haugastolu, která je nejblíže ke spotu ale v okolí není možnost nic koupit. Další možností jsou ubytováni v nedalekém městečku Geilo, kde bydlela druhá parta SNK z čech se kterou jsem se na place občas potkávali..
Rezim dne je tvrdy brzo ráno Ivosh bootuje macbook a přehrává romantické podzimní melodie, které jsou sice příjemné ale v 6ráno … ?
Naštěstí vidina parádního Norksého SNK pojezdu, nalejvá do ospalého a z předešlého dne zmoženého kitera kopu pozitivní energie ..
východ slunce nad zasněženými kopci za oknem, k tomu norská snídaně a za 30minut jsme v autě a frčíme po asi 50km silnici si vybrat místo kde dneska zahájíme dnešní sešn.
Po cestě je asi 10-20 spotů kde se dá zastavit. Podmínky jde očekovat předem na http://haugastol.no/index.php?m=snowkitingspots&lang=no
Dnešní den jsme zvolili asi 3tí plácek směrem od Haugastolu. Kolem je obrovké jezero a na obzoru majestátně trčí velké hory se sněhovými převisy. Fouká cca 7m.s takže beru Frenzy 13m, Lukash a Ivosh si berou FS Speed3 DX 12m a jestě něco menšího do batohu pro sychr.
Je parádně sluníčko, sníh je tvrdší a rychlý ale když vystoupim z prkna tak se propadnu po rozkrok do sněhu. Zůstat 1km od silnice by znamenalo několik hodin chůze, na to radši ale ani nemyslíme..
Jedeme směrem na SZ to je napravo od silnice a po cca 2KM vystoupáme na jedem menší kopec kde je pěkná sněhová duna. Odtud se spojují dvě pláně směrem na sever a nebo na západ. Na obzoru kolem dokola samé velké hory.
Zkoušíme to směrem na sever, ale vítr brutálně zesiluje. Pomáhám Ivoshovi s prehozením kitu na menší, a přitom se mě protočí špatně zaparkovaný kite.Lukash mezitím pokračuje asi 5km na sever kolem turistické chaty k hřebenům, na kterých jsme jezdili před 2 dny.
Protočený drak v silném větru na maximální depower klape a tak jej musím zaparkovat a prohodit. Zjistil jsem že to byl docela blbý nápad, protže na tvrdém povrchu nešlo kita zaparkovat a hlavně poryvy kolem 15ms ho pořád zamotávali. Trvalo mě to asi hodinu než se mě povedlo draka zkrotit.
V jednu chvíli nepozornosti mě zaparkovaného nepřivázaného draka nabral vítr a málem mě odletěl.
Bereme to tedy raději na západ kde jsou ještě větší hory (pro představu svahy o velikosti sjezdovek v peci pod sněžkou). Cestou přejíždímě řadu větších a menších kopců se závějema nebo s kamenama různých a krásných tvarů, pastva pro oko. Člověk by normálně každou chvíli musel zastavit a vyfotit to, ale to se nedá, tak alespoň pastva pro oko za jízdy.
Lukash si z kamených závějí dělá skokánky, takže můžu okouknout jak skáčou profíci. V batohu mu přitom chrastí notebook a pár šanonů z práce, který omylem zapoměl vybalit na pokoji.
Valíme to velkou rychlostí přes nekonečné pláně jako bojová formace s Yvoshem a Lukasem. To se mě tady na tom sportu a tomhle místě nejvíc líbí teamová jízda všichni jedeme jedním směrem s drakama zavěšenýma jako barevný obrazy na modrý obloze.
Dojeli jsme k patě největšího kopce kde nahoru vedou takový 2 skalnatý rukávy. Lukash to bere tím nejužšším a nejprudším a my s Ivoshem úplně stejně nahoru na vrchol. Pod špičkou je to trošku adrenalin, na prudkém svahu s drakem nad skálama, ale vítr je stabilní a po pár technických otočkách jsme nahoře.
Zezhora je parádní výhled, za normálních okolností by se jednalo o vrchol celodenního výletu ale zde se SNK jsme takových vrcholů dobyli několik. Tenhle kopec skrýval překvápko že za vrcholem se schovával ještě jeden vrchol jednou tak vysoký. Z dálky jsem si říkal že bejt nahoře tak položim do trenek, ale Lukash už to smaží nahoru, tak ho tam přece nenechám samotnýho.
Vítr jede na max a nahoru je to jak s rychlolanovkou. Z vrcholu je neuvěřitelné nádhernej vyhled. Vidíme daleko do kraje a odhadujeme kde na obzoru je asi naše auto. Můžeme být tak 7-10km daleko od silnice.
Z vrcholu dolu by se dalo jet i bez kajtu a stálo by to za to odhadem tak 1km dolu 300m převýšení ale v ten okamžík mě to nenapadlo a on ten drak při tom sjezdu vůbec nepřekáží.
Posvačíme u opuštěné horské chaty se sobíma parohama, pěkně v závětří na sluníčku je to idilka. Lukash chuligán zatim kolem grinduje na střechách a zábradlích, tak ho musíme uklidnit a jedeme zkusit další kopce. Yvosh kterej jezdí asi 3 měsíce předvádí neuvěřitelný pokroky a v pohodě pokoří dost prudký svahy plný obrovkských balvanů. Já bych něco takovýho netroufl ani po 3 letech ježdění.
Po 3 dněch už mě docela otrnulo a tak jsem točil kiteloopy na místech kde bych jindy opatrně projížděl. To mě taky vytrestalo a šnůry se zachytly o skálu takže jsem se na půl hoďky stal horolezcem. Drak je zachvíli nahoře a musím dohnat Yvoshe s Lukashem který vidím na vedlejším kopci. Pěšky by to bylo na několik hodin ale s kitem jsem za 5 minut tam.
Zapadá slunce a nádherně zabarvuje okolní kopce. Vypadá to jako konec světa. Děláme pár fotek a frčíme k autu dokud je vidět. Lukash se ještě doráží a poskakuje a poletuje přes silnici a jezdí přes vodu.
Riskuje, je to blázen.
Končí jeden den na Snowkite v Norsku, dík za něj.
Special thx Ivoshovi že mě vytáhl z české nory do norska a mohl jsem zažít nejlepší SNK vůbec.
Petr- Stejnak1